PODĚKOVÁNÍ JARINY ŽITNÉ ÚČASTNÍKŮM SLETU POD ŘÍPEM

30.05.2013 09:50

 

                                                                                          Liberec, 27. května 2013.

 

Nazdar sestry a bratři!

 

Domnívala jsem sem že Vám všem napíši a poděkuji hned v neděli večer nebo v pondělí dopoledne, ale nějak jsem toho nebyla schopná – pořád jsem v duchu v Roudnici,moknu a mrznu – a mám radost a jsem spokojená.

Přiznám se, že jsem do Roudnice jela s určitými obavami – snad ani ne že bych si myslela, že to roudničtí organizačně nezvládnou – spíš mi ležely v hlavě obě moje skladby. Uvědomovala jsem si totiž, jak obtížné je „oprašovat“ skladbu po třech letech, kdy jsme cvičili něco jiného i dovést do konce druhou skladbu, která neměla žádný společný nácvik a já sama jsem ji v podstatě vlastně nikdy ve větším měřítku neviděla.

Ukázalo se, že jsme společně schopni zvládnout skutečně mnoho – a mně spadl kámen ze srdce!

Mozart i Waldemariána jsou dvě naprosto odlišné skladby – bylo to vidět a obě byly krásné.

Takže děkuji cvičenkám a hlavně cvičitelkám, které věnovaly spoustu času panu Mozartovi, který si to opravdu zasloužil. Trochu mne mrzelo, že se nás k němu vrátilo málo, ale chápu to, protože jsme od té doby nacvičovaly skladby sletové, někde chybělo oblečení (ale upozorňuji, že ta jednolitá modrá byla i v dešti úžasná!!) a celkem to dalo spoustu práce. Já sama jsem se k tomu vracela a musela znovu nastudovat popis. Myslím, že mohu říci, že jsme se se skladbou rozloučily více než důstojně – a to je zásluha dobrých cvičitelek a nadšených cvičenek.

Pokud se týče Waldemariány – nesmírně mne překvapil obrovský zájem a snaha cvičitelů i cvičenek a cvičenců. Skladba má jeden problém, který se v Roudnici potvrdil – je příliš hustá a bez dostatečného náhledu zaniká choreografie, Vzhledem k tomu, že si myslím, že jsme ji necvičili naposled – bude asi  možno tenhle nedostatek poměrně snadno napravit (bez velkého přecvičování!) Obrovským kladem v Roudnici bylo, že z Vás všech vyzařovala radost z pohybu a vnitřní pohoda – i přes to, že jsme všichni byli patřičně zmrzlí. Pro mne to byla velká odměna a jakékoliv díky nejsou dostatečné.

Nejkrásnější na tom všem bylo, že v Roudnici nejen z těchto „mých“ skladeb, ale i z ostatních přímo čišela pohoda a radost z toho, že jsme pohromadě. Měli bychom být takhle jednotni a svorni i ve všedním životě.

Věřím, že jsme se takhle společně nenamáhali a neradovali naposled !

Děkuji ze srdce Vám všem a věřím a doufám v další společnou práci a společné sokolské zážitky!   Hodně pohody a odpočinku o prázdninách a dovolených  - v září se sejdeme v tělocvičnách, na hřištích, na značkách ke společnému pokračování v sokolském úsilí!

 

Jarina

 

Děkuji také všem, kteří mi napsali v posledních dnech, jejich dopisy (maily) byly pro mne ohromným povzbuzením.

Zpět

Vyhledávání

© 2011 Všechna práva vyhrazena.