Stoleté výročí založení Tělocvičné jednoty Sokol je vhodnou příležitostí k připomenutí minulosti tohoto spolku, který se významně podílel na společenském životě obce. 

 

Kořeny místního Sokola ovšem sahají hlouběji do minulosti než jen do roku 1914. První snahy o jeho zřízení se datují do roku 1870, kdy továrník Adolf Raška s několika nadšenci založil privátní tělocvičnou společnost. Prostřednictvím Františka Barviče, starosty sokolské jednoty ve Valašském Meziříčí, probíhala jednání o jejím začlenění do sokolské organizace. Tehdy založení pobočky v Kopřivnici zabránily úřady. 

 

Impulzem, který v celém kraji vyvolal prudký nárůst národního nadšení, byly v roce 1898 oslavy stoletého výročí narození Františka Palackého. Pořádala je Sokolská župa valašská a na programu se podílel také Čtenářsko-pěvecký spolek Vlastimil z Kopřivnice. Spolek Vlastimil díky tomu získal řadu nových členů, z nichž někteří byli příslušníky sokolských jednot z Moravy a Slezska. Právě tato skupinka oživila myšlenku na založení Sokola v Kopřivnici. S ohledem na poměry, které zde v té době panovaly, se připojili k nadšencům ve Štramberku, kde společně v květnu 1899 založili sokolskou jednotu. 

 

Zanedlouho však sokolové z Kopřivnice začali pomýšlet na své osamostatnění. První krok učinili v červnu 1909 založením odbočky štramberské jednoty v Kopřivnici. Ke cvičení se scházeli v hostinci U Heisigů, v jehož zahradě uspořádali také první veřejné cvičení. Odbočka čítala zpočátku 16 členů, 6 dorostenců a 29 žáků. V roce 1911 začaly cvičit ženy a o dva roky později pak také dorostenky a žačky. Členská základna postupně narůstala a činnost odbočky se zdárně rozvíjela. V roce 1912 vytvořili vlastní zábavní odbor částečně nezávislý na mateřské jednotě a začali pořádat divadelní představení, taneční hodiny, plesy a další kulturní podniky ve vlastní režii. O rok později uspořádali okrskové cvičení v zahradě Jana Glose v Kopřivnici, na němž své sestavy předvedlo více než 300 sokolů. 

 

Na úplném osamostatnění začali pracovat v roce 1913, kdy vytvořili zařizovací výbor, jenž předložil c. k. místodržitelství v Brně ke schválení spolkové stanovy. Následně 25. ledna 1914 proběhla v restauraci U Heisigů ustavující valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol v Kopřivnici. Dostavilo se 31 členů dosavadní štramberské odbočky a dalších 25 hostů. Na úvod vystoupil Ludvík Indruch s přednáškou Jiřího Felixe „Podstata sokolské myšlenky“. Přítomní se poté seznámili se stanovami spolku, jehož účelem bylo „povznesení tělesných a mravních sil v lidu českém“ a zvolili výbor jednoty. Starostou se stal odborný učitel Adolf Pítr Bartoň, jeho náměstkem obchodník František Váňa, náčelníkem zámečník Julius Knebl a náčelnicí učitelka Petra Pospíšilová. Úřady pak tento spolek oficiálně povolili 17. února 1914. 

 

Samostatnou činnost zahájili sokolové s velkými nadějemi. Na jaře 1914 se zúčastnili několika veřejných cvičení v okolí a na polovinu června připravili první samostatné veřejné cvičení v Kopřivnici. Kvůli počasí však museli cvičení odložit, a než jej stačili uskutečnit, vypukla první světová válka. Činnost sokolů výrazně ochromil úbytek členů, kteří narukovali k vojsku. Navíc vozová továrna byla převedena pod vojenskou správu a počet dělníků se rozšířil o válečné rekonvalescenty, kteří byli ubytování v hostincích. Tím bylo sokolům znemožněno užívání sálu U Heisigů, a v letech 1915-1917 tak cvičili pouze v letních měsících v zahradě hostince. Od podzimu 1917 začali využívat hernu mateřské školy zapůjčenou Národní jednotou a nacvičili zde veřejné vystoupení s názvem „Sokolská beseda“. Uvedli jej v prosinci 1917 v hostinci U Horáků v Drnholci. 

 

Ondřej Šalek, 

 

Muzeum Fojtství